Překlady arabština

Arabština se řadí do starých jazyků. Její původ je ze Semitského jazyka, proto ji hlavně můžeme slyšet ve východních zemích – Maroko, Egypt, Libanon. Není snadné se arabštinu naučit. Vyvstávají tu malé komplikace s podivně znějícími hláskami, které necvičené hrdlo jen tak nepřekousne. I zvláštní skladba vět, pro Evropana zcela nezvyklá, jej řadí do těch těžších jazyků pro překlad.

Historie vývoje arabštiny

Nejstarší písemné zkazky v arabském jazyce pocházejí ze 4. století. Nejznámější knihou, kterou vydal arabský svět je bezesporu Korán (7. století). O století později se ukotvují arabská gramatická pravidla, která byla do té doby velice benevolentní. A arabština se s vlivem islámu šířila do světa. Národy ji přijímaly za svou, a tak se počet arabsky mluvících občanů utěšeně rozrůstal. Jenom díky arabským překladům různých význačných děl antických mistrů, mohly tyto unikáty přežít temný evropský středověk. Od 19. století se modernizovala slovní zásoba, zjednodušoval se styl a skladba věty – byly to počátky vzniku spisovné arabštiny.

Arabština- abeceda a výslovnost

Pokud by se to dalo tak nazvat, tak je arabština unikátním jazykem. Obsahuje hlásky, které se v žádném jiném evropském jazyce nevyskytují. Výjimkou nejsou ani emfatické (prodlužující) souhlásky t, d, z, s (jež mají i neemfatický protějšek). Asi nejobtížnějším písmenem v arabštině je „ajn“, jinak také hrdelní „a“, jež při správném vyřčení připomíná zvuk při zvracení, protože jde až ze zadní části hrdla. Výslovnost se liší podle země, kde se vyskytuje a která ji svými specifiky nějak ovlivnila. Jinak se bude mluvit v Maroku, jinak v Egyptě. Ty odlišnosti jsou jenom malé a z většiny případů se v poklidu domluvíte.

Arabština má tři samohlásky: a, i, u + jejich dlouhé varianty. Poznáte je, že se přidává písmeno k samohláskovému znaménku. V nespisovné arabštině se setkáte i se samohláskami e a o.

Ukázka arabské abecedy (الأبجدية العربية):

Arabština - gramatika

Písmo vychází z aramejského písma, tzn. že je kurzivní – nerozlišuje tiskací nebo psací písmo, a ani velká a malá písmena. Tato ojedinělost se vyskytuje téměř ve všech starých písmech. I když má v genech fénické písmo (podobně jako hebrejština, latinka…) neexistuje žádná podobnost s evropským písmem. Píše se zprava doleva a pravidlem bývá, že se nepíší znaky pro samohlásky.

Arabština je také flexivním jazykem. Flexivní jazyk ohýbá slova pomocí předpon, přípon a nejvíce změnami uvnitř kmene, které jsou v indoevropských jazycích velmi neobvyklé. Zato má arabština jen dva časy (nedokončený a dokončený) a tři pády (první, druhý a čtvrtý). Dva rody (mužský a ženský). Podle rodu se neliší pouze podstatná jména, ale i přídavná.

Ukázka

arabsky
يولد جميع الناس أحرارًا متساوين في الكرامة والحقوق. وقد وهبوا عقلاً وضميرًا وعليهم أن يعامل بعضهم بعضًا بروح الإخاء.

přepis
jawlud džamíca an-nás ach-chrárá matasáwín fí al-krámâ wa-l-chchqúq. Wa-qad wahabwá caqlá wa-damírá wa-calajham an jacámal bacaduhum bacaddá barúch al-uchá'.

česky
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

(citovaná ukázka je z deklarace lidských práv, zdroj: wikipedie)

Využití arabštiny

Arabština je krásným a květnatým jazykem. Mluví se jí v islámských zemích, které mají své stoupence téměř po celém světě, proto ji dozajista upotřebíte na svých toulkách po cizích krajích. Navíc zajímavost a náročnost arabské kaligrafie přitahovala mnohé učence od počátku moderní doby. Originalita a preciznost se tu kloubí s historickými prvky a krásnými kresbami, které dokreslují celý tento jazyk. A přečíst si korán v originále je také velmi zajímavým přínosem pro rozšíření vašich obzorů o tomto světě – o světě divokých kočovníků, kteří si málem podmanili polovinu světa.

Zpět na překlady