Skočit k navigaci

Překlady čínština

vlajka ČínaČínština není jednotným jazykem, ale sestává z několika různých dialektů, které se od sebe vzájemně liší jak psanou formou, tak i výslovností. Setkáme se s ní v Číně a na Tchaj-wanu a v čínských komunitách v zahraničí (podle hustoty obyvatel těchto zemí si jistě každý dovede spočítat, že je velice rozšířeným jazykem). Jediný standart v řeči panuje ve sdělovacích prostředcích a školách. Čínština má mnohá úskalí jazyka – znakové písmo není lehké zvládnout, proto se v současnosti veškeré texty převádějí do latinky, která usnadňuje překlad.

Historie vývoje čínštiny

Čínština se podle profesora Wang Li dělila na 4 části, které odpovídaly své době. Jejich znělá hlásková skladba a slovní zásoba se postupem času měnila, ale faktem zůstává, že se tento jazyk řadí mezi jedny z nejstarších. Stará čínština se datuje někdy od poloviny 2. tisíciletí př.n.l – 3./4. století n.l. Druhým obdobím se stala střední čínština (4. – 12/13. století) a nová čínština (13. – 19. století). Posledním vývojovým krokem se stala současná čínština, jež se datuje od roku 1919.

Čínština - abeceda a výslovnost

Čína je zemí mnoha dialektů. Ty se ale od sebe lišily pouze maličkostmi, např. preferencí některých znaků (to samé platí i u čínštiny a japonštiny, i když jsou jinak zcela odlišné). Mezi nejznámější a nejvýznamnější čínské dialekty patří:

  • Mandarínština, kterou mluví přes 900 milionů lidí
  • Kantonština (70 milionů v jihovýchodních provinciích Kuang-tung)
  • Thajwanština, Hakka, Šanghajština, Minbei, Diany a Gan

Klasifikace čínštiny

Čínština se dá klasifikovat několika způsoby na její základní podobě s ostatními jazyky. Velmi rozšířenou se stala francouzská klasifikace, kterou zavedl Henri Maspero. Využíval vnější podobu sinických jazyků (vnější podoba s čínštinou). Odborníky je ale tato klasifikace velice diskutována. Někteří se k ní přiklánějí, jiná ji zase odsuzují, proto se zavádí druhá klasifikace od Paula Benedikta pocházející ze 70. let 20. století. Ten vycházel z dělení sinických jazyků do tří skupin:

  • Austroasijské a thajské
  • Sinotibetské
  • Lolobarmské

Jeho klasifikace vždy zkoumá procento shody ve slovní zásobě daných jazyků.

Fonologie

Základní jednotkou v čínštině je slabika. Ta se skládá ze tří částí: iniciála, finála, tón.

Iniciála: v moderní čínštině jich je 21, s nulovou iniciálou 22

  • v pinyinu: b, p, m, f, d, t, n, l, z, c, s, ch, sh, zh, r, j, q, x

Finála: je jich 36; dá se ještě dělit na mediánu a subginálu (rým)

  • v pinyinu: a, o, e, ai, ei, ao, ou, an, en, ang, eng, i , ia, ie, iao, iu, ian, in, iang, ing, u, ua, uo, uai, ui, uan, un, uang, ueng, ong, u, ue, uan, un, iong + i, er

Tón: jsou celkem 4 (vysoký, stoupavý, hluboký a klesavý). S nulovým jich je 5.

Z předchozího výčtu vyplývá, že v čínštině není příliš mnoho slabik, vše se odehrává na „válečném“ poli tónů. Jedna špatná intonace a celý význam slova (i věty se změní). Můžete je tak snadno urazit jako potěšit, proto ten, kdo se chce podívat do Činy by se měl s pečlivostí naučit jejich ojedinělou výslovnost. Druhou možností je vůbec nemluvit a pustit se pouze do psaní. To ale znamená zvládnout jejich složitou gramatiku s kaligrafickým písmem.

Jelikož je čínština kaligrafickým písmem, nemá cenu uvádět její abecedu (symboly jsou přiřazovány různým věcem). Jen pro názornost si ukážeme čínské číslovky vyjádřené tradičním čínským písmem. Nahoře jsou zjednodušené, dole tradiční tvary. Pro 10.000 se používala i svastika.

1. ling (ling) 6. wu (wu)
2. yi (ji) 7. liu (liou
3. er (er) 8. qi (čchi)
4. san (san) 9. ba (pa)
5. si (s') 10. jiu (ťjou)

znaky-cinstina

Zdroj: www.cinstina.cz

Čínština - gramatika

První známky čínského psaného písma pocházejí ze 2. tisíciletí př.n.l. Od té doby se toho ale hodně změnilo. Výslovnost a význam, to vše je obsaženo v jednom jediném znaku čínského písma. Převážná většina slabik je vyjádřena jediným znakem – jeden znak = jedna slabika. Ale neplatí, že stejný znak se i stejně píše. Záleží na kontextu v jakém jej použijete. I když se výslovnost liší, význam zůstává stejný, proto se Číňané mohou písemnou formou dorozumět téměř po celé zemi. S výslovností je to daleko horší.

Znak se v drtivé většině skládá z více součástek (převážně z fonetiky a radikálu (=význam)). Jsou i případy, kdy znak přímo označuje zobrazovanou věc (slunce, měsíc…). V moderní době existují dvě varianty čínských znaků: zjednodušené – používají se na pevnině a byly zavedeny po reformě písma ve 20. století. Složité – používají se na Taiwanu, Hongkongu a v zahraničních čínských komunitách.

Ukázka

Jen pro představu, jak vlastně takové čínské písmo vypadá, si ukažme několik čínských kaligrafických znaků:

ming2 an1
clovek-strom zrcadlo

1.) Znak ming2 - vlevo SLUNCE, vpravo MĚSÍC: "jasný, objasnit"

2.) Znak an1, "klid, mír" - žena pod střechou

3.) Vlevo ČLOVĚK, vpravo STROM: "odpočívat"

4.) "Zrcadlo"

Zdroj: www.cinstina.cz

Originální text

cinstina

Transkripce
Čchi-laj! Pu-jüan cuo nu-li te žen-men!
Pa wo-men te süe-čou, ču-čcheng wo-men sin te Čchang-čcheng!
Čung-chua Min-cu tao le cuej wej-sien te š'-chou,
mej-ke-žen pej-pcho če fa-čchü cuej-chou te chou-šeng.
Čchi-laj! Čchi-laj! Čchi-laj!
Wo-men wan-čung i-sin,
Mao če ti-žen te pao-chuo, čchien-ťin!
Mao če ti-žen te pao-chuo, čchien-ťin!
Čchien-ťin! Čchien-ťin! Ťin!

Český překlad
Povstaňte, kdo nechcete otroky se stát!
Z našeho masa, z naší krve zbudujme novou Velkou zeď!
Čínskému národu nadešel jeho nejtěžší čas,
každý musí svůj vzdor vykřičet.
Vzhůru! Vzhůru! Vzhůru!
V milionech našich těl jedno srdce bije.
Navzdor nepřátelské palbě kupředu!
Navzdor nepřátelské palbě kupředu!
Kupředu! Kupředu! Vpřed!

(citovaná ukázka je z čínské národní hymny, zdroj: wikipedie)

Využití čínštiny

Čínština se v dnešní době stává stále vyhledávanějším a lukrativnějším jazykem. Začíná se dostávat do všech koutů světa, ale stále jedna věc brání v jejím rychlejším rozvoji – čínské znakové písmo. Ale i na tuhle „nemoc“ již existuje lék – transkripce čínštiny. Není to nic jiného než přepis čínských znaků do latinky. Oficiálním názvem pro transkripci je pinyin. Některá slova psaná v tomto jazyce se čtou jinak než bychom čekali z českého jazyka. V anglických textech můžeme narazit na Wade-Gilesovou transkripci, jejíž využití je hlavně v anglofonních zemích. Tato transkripce byla předchůdcem pinyinu.



Zpět na překlady


Zajímavé odkazy