Překlady polština

Polština je západoslovanským jazykem patřícím do indoevropských jazyků. Jazyk je jakousi směskou okolních kultur a národů, objevují se v něm i prvky češtiny a mnoho slov je podobných našim, proto není polština těžká ani na naučení, ani pro překlad. Mluví se jí nejen v Polsku, ale i na Slovensku, Ukrajině, Bělorusku a Litvě.

Historie vývoje polštiny

Do 10. století byly čeština společně s polštinou téměř jediným jazykem. Až od tohoto století se počaly jejich cesty rozcházet a každý se ubíral jiným směrem. Přesto jejich odlišnosti nebyly nijak markantní, a tak se až do 14. století bez problémů tyto dva národy dorozuměly. Podobnost slov je dána i náboženstvím, které Poláci převzali od Čechů (křesťanství). V dalších století ale polština začala přejímat mnoho slov z cizích jazyků (latina, francouzština, němčina, atd.) a tím se odklonila od slovanského kurzu. Nenastala ani žádná jazyková čistka, proto se slova ustálila a dodnes se se samozřejmostí používají.

Polština - abeceda a výslovnost

Polština nepoužívá dlouhé samohlásky. Vše má stejnou délku. Proto se jejich řeč zdá taková jednotvárná se stejnoměrnou kadencí. Přízvuk se pokládá na předposlední slabiku a liší se svojí délkou (od krátkého až po dlouhý). Další zvláštností jsou nosové samohlásky, které se v hovorové polštině vynechávají.

Při čtení se rozlišuje i/y. A je na to opravdu kladen zřetel. Měkké i je opravdu měkké, stejně tak tvrdé y je opravdu tvrdé, takže rozdíl poznáte okamžitě a nemusíte dumat jaké i/y tam vlastně máte dát. I další znaky mají své výslovnostní odlišnosti; ty se dají ale lehce zapamatovat.

Polština má tři řady sykavek: c (to je i u nás), dz, s, z. další řada zaujímá ć, dź, ś, ź, které se před samohláskami píše jako xi. Takto řada odpovídá našim ť, ď, s a z. Měkké sykavky se vyslovují pomocí zadního patra jazyka, tzv. patlavě. Třetí řadu tvoří tvrdé sykavky cz, dż, sz, ż, jež jsou našimi č, dž, š, ž. Někdy se místo tečkovaného ż píše přeškrtnuté z.

Polská abeceda používá latinskou abecedu s několika zvláštnostmi. Jsou to pro nás podivně vypadající písmenka ą, ę, ó, ł, ć, ś, ź, ż, ń.

Polština - gramatika

Polská gramatika má některé své zvláštnosti. Třeba se všude používá w. Nikde nenajdete jednoduché v; jedině v cizích slovech. Další odlišností je r a l, které nejsou slabikotvorné jako u nás. Proto např. místo našeho vítr, vznikne slovo wiatr.

Naše standardní a přátelské tykání obohatila polština ještě zvláštní obdobou zdvořilého hovor ve 2. osobě (místo našeho vykání) – onikání, kdy oslovujete druhého mluvčího ve třetí osobě.

Ještě větší podivností je smíšené tykání – onikání. Je to částečně nezdvořilé a zároveň částečně důvěrné. Tímto způsobem se mohou oslovovat známí sousedé, ale také řidiči nebo lidé, kteří si potřebují mezi sebou něco „vyříkat“ (nebo-li si trochu vynadat).

Ukázka

polsky
Jeszcze Polska nie zginęła
Kiedy my żyjemy,
Co nam obca przemoc wzięła,
Szablą odbierzemy.

Marsz, marsz, Dąbrowski,
Z ziemi włoskiej do Polski
Za twoim przewodem,
Złączym się z narodem.

česky
Ještě Polsko nezhynulo
Dokud my žijeme
Co nám cizí násilí vzalo
Šavlí si zpět vezmeme

Na pochod, Dąbrowski,
Z vlašské země do Polska
Pod tvým vedením
Spojíme se s národem

(citovaná ukázka je částí polské hymny, zdroj: wikipedie)

Využití polštiny

Polštinu užijete nejen v dané zemi, ale i v Česku (zejména pohraničí), na Slovensku, Ukrajině, v Bělorusku a Litvě. To jsou ale země, kde se polštinou běžně mluví. V minulosti se ale mnoho Poláků vystěhovalo ze své rodné země a v několika vystěhovaleckých vlnách se rozlilo po celém světě, proto se s tímto jednoduchým a na poslech i příjemným jazykem můžeme setkat i v takových koutech světa, kde byste jej dozajista nečekali.

Zpět na překlady